První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakira Suzukiho z Japonska. Hodina začíná a učitelka prohlásí: „Uvidíme, kdo ovládá kulturní historii Ameriky. Kdo řekl: Dejte mi svobodu, nebo mě zabte?”
Ve třídě hrobové ticho, jen Suzuki zvedne ruku: „Patrick Henry, 1775, Filadelfie.”
„Výborně, Suzuki. A kdo řekl: Stát je národ a národ nesmí zhynout?”
Suzuki se postaví: „Abraham Lincoln, 1863, Washington.”
Učitelka se podívá na žáky a pokárá je: „Stydím se za vás. Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!”
Zezadu se ozve tichý hlas: „Polib mi, zasranej Japončíku!”
„Kdo to řekl?” zvolá učitelka.
Suzuki zvedne ruku a bez vyzvání odpoví: „Generál McArthur, 1942, Guadalcanal, a Lee Iacocca, 1982, při valné hromadě firmy Chrysler.”
Třída ztichne, jen zezadu se ozve: „Je mi z toho na blití!”
Učitelka křičí: „Kdo to byl?!”
Suzuki okamžitě odpovídá: „George Bush senior japonskému premiérovi Tanakovi v průběhu oběda, 1991, Tokio.”
Jeden ze studentů se postaví a otráveně řekne: „Vyhul mi!”
Učitelka hystericky: „A dost! Kdo to byl teď?!”
Suzuki bez mrknutí oka: „Bill Clinton Monice Levinské, Oválná pracovna Bílého domu, Washington, 1997.”
Další ze studentů se postaví a zařve: „Suzuki je hromada sraček!”
A Suzuki opět klidně: „Valentino Rossi, 2002, Velká cena motocyklů, Brazílie.”
Třída zcela propadne hysterii, učitelka upadá do bezvědomí. Otevřou se dveře a vejde ředitel: „Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!”
Suzuki: „Vladimír Špidla ministru financí při předložení státního rozpočtu, 2003, Praha.”
Americká dáma v nejlepších letech zavítala do knihkupectví.
„Chtěla bych nějakou knihu,” pravila.
„Má to být něco lehčího, madame?” zeptal se úslužně prodavač.
„Na tom přeci nezáleží,” pravila madame poněkud nakvašeně, „jsem tu samozřejmě vozem.”
-
+


25. 12. 2011
Četa amerických vojáků hlídkovala na irácké hranici. Na jedné hlídce našli v příkopě u cesty ošklivě pobitou mrtvolu iráckého vojáka. O kus dál v příkopu na opačné straně našli ošklivě pobité tělo amerického vojáka, který byl však naštěstí ještě naživu. Podepřeli mu zkrvavenou hlavu a ptali se ho, co se stalo.
Šeptem a ztěžka jim začal popisovat tu divnou událost: „Šel jsem po této cestě, ozbrojený po zuby. Na druhé straně cesty stál těžce ozbrojený irácký voják. Přišel jsem k němu, podíval se mu zpříma do očí a zakřičel: Saddám Husajn je bezcharakterní prolhané prase! Podíval se mi taky zpříma do očí a zakřičel: George Bush je taky bezcharakterní prolhané prase! No a když jsme tam stáli a třásli si rukama, sejmul nás náklaďák!”
-
+


25. 12. 2011